AMERIKÁNKA

„Když já bych ale chtěla, aby mě měl někdo rád!“ křičí Eliška Křenková v Amerikánce. V jediné větě tak shrne to, co děti v dětských domovech potřebují nejvíce. LÁSKU. Ale vlastně nejen v děcáku. Cítit bezpodmínečnou lásku svých rodičů je hluboká potřeba každého člověka, která je nepostradatelná pro zdravý vývoj. Mnozí rodiče nejsou schopni přijmout své dítě prostě takové, jaké je. Jen ho milovat a pak propustit. Dítě, kterému rodičovský cit chybí, se neustále snaží, prožívá nesnesitelné pocity bezmoci a udržuje v sobě naději, že snad konečně lásku získá. Výsledkem je frustrace, vztek a nenávist k sobě samému. My už si jen přejeme mít odvahu křičet do světa „Pochcávám se schválně!“ Jsem to já a už se nechci snažit být někým jiným!